čtvrtek 12. března 2020

20200312_humáno



20200312_humáno



- - -




- - -

Pozn. Po úvahách a prostorových představách jsem nakonec opustil od extrému mini klecí, jakožto opravdu nehumánních prostorů. Především prostorová stísněnost a nekonečnost chodeb. Přesto chci nadále pokračovat v myšlence malých ploch a nepřímo osvětlených prostorů ve velké ploše. 

- - -

Úvaha

 V rozlehlé soustavě považuji za důležité pocit určitého konce, směru východu, měkkost přechodů, které nezpůsobují pocit nekonečných chodeb a současně určitou samoidentitu vlastního prostoru. Také pocit majetkové rovnocennosti.
 Samoidentitu můžeme dosáhnout rastrem "domků", měkkosti tím, že je zaoblíme a pocit konce se směrem tím, že tento komunikační prostor neuzavřeme a necháme vzduch proudit napříč. Jednolitostí a všem dostupností prostorů se zase přiblížíme rovnocennosti.

 Samotné denní světlo mi připadá v otázce bydlení jako stále důležité, ovšem ne nezbytné a spíše jen pro určité momenty. Charakter a způsob práce nás orientuje soustředit se na obrazovky a úzkozorná pole. Pro většinu činností si proto vystačíme se světlovody a umělým osvětlením. Důležitá je ale dostupnost tohoto přímého kontaktu se světlem a venkem prostřednictvím otevřených chodeb po stranách, či přístupné střechy.

Rovnocenným prostorem může dojít ke kombinacím různorodých vrstev. Současně ale může dojít k nepříznivé kombinaci, kdy by majitelé neměli ať už chtěně nebo nechtěně schopnost tuto stavbu udržovat. Důležité je proto implementovat do této soustavy komerční prostory a rozsáhlý apartmán v posledním patře. V momentě kdy selžou obchody a komerce, může být tento rozsáhlý byt člověka s neomezeným rozpočtem spásný pro celý objekt, protože jeho snahou bude nedopustit, aby jeho "hnízdo", které stojí na základech pater a lidí pod ním, chřadlo. Tento člověk, řekněme rezerva by ovšem měl být svým způsobem neviditelný a i proto by mu měl být nabídnut komfort vlastního velevýtahu a nenápadného příjezdu.

Přímo neosvětlené prostory ovšem nemůžou být byty. Ovšem každý potřebuje adresu a místo bydliště. To vyřeší "chata". Dřevěná chata bude malým objektem / bytem na vrcholu, na který bude každý napsán. Tato víkendová chajda bude k dispozici všem, vždy v určené množství času v měsíci. Bude aktivním dílem střechy, kde krom malého sportoviště a volnočasových prostorů, bude tvořit pocit mimoměstského žití. Kolem může být stanové městečko pro děti, řekněme lesní tábor. 

Důležité je i nakládání s přírodou a její využití. Dvojice trychtýřů na vrcholu bude zachytávat vodu a roznášet po objektu. Ale současně rozšířením jejího vrchu a zasazením čistících travin, se stane přírodním jezírkem ke koupání dostupným po schodišti. Tyto dvě plechové houby budou současně v létě stínit a chránit prostor střechy.

Nebereme-li v úvahu uber-byt na vrcholku ... Byty by mělý být malometrážní. Kruhový půdorys bude ohraničen zvenku čtvrtkruhy skladatelnými a zevnitř členěn posuvnými křídly. Kruh tím pádem bude dělitelný na 4. Čtyři pro "čtyřčlennou" a jedna pro single. Každá čtvrtina bude mít svoje identifikační číslo a člověk na ni bude naveden již ze schodiště v centru. Střed kruhu bude tvořit světelný sloup (regulovatelný), případně i rozbíhající se štětiny od něj na stropě. Kolem něj bude plát vstupů a výstupů (voda, odpad, el., ...), do kterých se dá vše zapojit.

- - -

Koncept

Rozlehlá stlačená otevřená soustava domkobytů v dostupnosti metra a přírody na malé ploše.